Josef Bohuslav Foerster - Píseň bratra slunce
(podle básně sv. Františka z Assisi)
Nejvyšší, všemohoucí, dobrý Pane,
Tvé jsou chvály a sláva,
češt i všecko blahoslavenství jen Tobě,
Nejvyšší, se sluší
a jmenovat Tě ni žádný hoden není.
Pochválen buď můj Pane,
ze všeho stvoření svého.
Zvláště pak pro pána bratra slunce,
že dává nám den a svítí na nás svým
světlem;
a ono je krásné a září velikým leskem,
jeťono, Pane, podobenství Tvoje.
Pochválen buď, můj Pane,
pro sestru lunu a hvězdy, neb stvořils je vzácné a jasné a sličné.
Pochválen buď, můj Pane,
za bratra větra a skrze oblaka, vzduch
a všeliké počasí Svoje,
kterými dáváš obživu stvoření Svému.
Pochválen buď, můj Pane,
za sestru vodu,
neb ona je veliké dobro,
neb ona je pokorná, vzácná a čistá
Pochválen buď, můj Pane,
pro bratra oheň,
kterým jsi osvítil noc,
neboťje krásný a vlídný a mocný a silný.
Pochválen buď, můj Pane,
pro naši sestru, pro matku zemi,
která nás chová a živí a rodí všeliké plody
a pestré kvítí a trávy.
Pochválen buď, můj Pane,
pro ty kdož od poštějí z Tvé lásky,
a nemoci trpí a protivenství.
Blahoslavení, kdož zůstanou v pokoji, neb Tebou, Pane, korunováni budou.
Pochválen buď, můj Pane,
za sestru naši, tělesnou smrt,
neb nikomu z živých ujít jí nelze.
Běda těm, kteří zemřou v smrtelném hříchu.
Blažení, kteří najdou Tvou přesvatou vůli, neb druhá smrt nic už jim neublíží.
Josef Bohuslav Foerster- Svatý Václave
Svatý Václave,české kníže slyš!
Hlasy k tobě pozvedáme v nadhvězdnatou říš
Tisíc tomu let, cos' byl kníže náš,
tobě byla řada věků jako noční stráž.
Ale přes tvou zem za těch tisíc let
vln jak mořem převalilo všelikých se běd.
Ale tys'je znal, při svém lidu stál,
tys' té země nezapomněl, již jsi miloval.
V tísni duše své, v číše hořkostech
jméno tvé za útočiště měla na svých rtech.
V stkvoucím brnění slávou zářící,
v čele vojsk jel's na své brůně s čemou orlicí.
Svatý Václave, volá tě tvůj lid:
vraťsvé zemi požehnání,
vraťsvým dětem klid!
Vnucen-li však boj,
v zář krvavé bitvy
veď jaks' dědy vodil,
svatý Václave,
svatý Václave.
Bohuslav Martinů - Zbojnické písně
Stavajú, stavajú
Stavajú,stavajú,
šibeničky dvoje,
vybersi Janoško, keré budu tvoje.
Na keré ňa dajú, na tých budu visat,
bude ně z hlavičky tulipán vykvětat.
Tulipán, tulipán, kedy ta trhat mám?
Dočkaj do neděle, až se rozzeleňám.
U tej Bílej hory
U téj Bílej hory, jasný oheň hoří,
u něho šest zbojníčků, sedmý porubaný.
Kdo že ho porubal?
Jeho kamarádi!
Nechtěl s němá írj kostel rabovati.
Kamarádi jeho, co ho porubali,
u téj Křížnej cesty,
tam ho pochovali.