Ach vojna, vojna!

Z Sborová Wiki

Přejít na: navigace, hledání

Autor: Leoš Janáček

Rok Vzniku: 1885


Čtveřice mužských sborů: Vyhrůžka, Ó lásko, Ach, vojna, vojna! a Krásné oči tvé, vznikla pravděpodobně v první polovině r. 1885. Je to čtveřice poněkud nesourodá tím, že text prvních tří sborů je převzat z lidových písní, kdežto poslední číslo má za podklad text umělý — totiž báseň, či spíše napodobeninu básní Vítězslava Hálka od Jar. Tichého a nadto se i hudebně přiklání k slohu onoho skladatele, který u nás byl tehdy považován za nejpovolanějšího hudebního tlumočníka Hálkova: Karla Bendla. Ve dvou slokách, které se liší jen rytmickým přizpůsobením některých míst požadavkům textu, velebí zde básník oči, které mu věrně září uprostřed životních bouří a jednou mu bohdá budou zářit i v hodině smrti. Tomuto obsahu odpovídá i hudební stavba každé sloky: po dramaticky vzrušeném f moll konejšivý, až nebezpečně sladký obrat As dur, s trojitě dělenými tenory.


Zcela jiného rázu než tento další výlev romantického světobolu, kterým Janáček splatil daň své době (způsobem arci technicky svrchovaným), jsou sbory ostatní, představující zároveň první vítězství nad onou tvůrčí krizí.


Téměř totéž, co bylo řečeno o tomto sboru (Výhružkainfo pozn. M.K.), lze říci o třetím čísle Ach, vojna, vojna!, jehož slova jsou rovněž převzata z lidové písně (zde zřejmě slovácké), zaznamenané u Sušila. Také zde je hluboká, daleko za „svéráz" jdoucí prožitost předlohy, umocněné opět v jakési monodrama, a také zde je základem výrazná osmitaktová sloka, vytvořená z rytmicky jadrného dvoutaktového motivu. Zvláštností je zde, že vždy jedné bouřlivácké mollové sloce ve f odpovídá obměněná durová sloka v teskném p, střední část sboru pak — při naléhání „Janíčku, nestoj, koníčky nastroj" a jeho zoufalém vzpírání „Já nepojedu" — přináší sek-vencovým stoupáním úzkostně zkrácené sloky gradaci, při níž se tají dech a jež se uvolní teprve při vřele soucitném obratu „Moja galánka, všecka uplakaná". V rámci krátké reprisy končí pak sbor resignovaně pianissimovou obměnou: „Mám hezké děvče, opustit je musím..."

Při tolika novotách prvních tří sborů nelze se ani tuze divit, že pražské hudební, a zejména ovšem nakladatelské kruhy reagovaly dlouho vyhýbavě a že po brněnském provedení r. 1886 a 1889 následovala Praha až po dvaceti letech. Vždyť i Dvořák, jemuž je cyklus věnován, kolísá ve svém děkovném dopise z 13. září 1886 mezi obdivem a údivem: „Musím se Vám upřímně přiznat, že nad tak mnohým místem, zejména pokud se týče modulací, jsem byl zaražen a nevěděl jsem si rady..." S rozkošnou svědomitostí arci dodává: „Ale když jsem si je přehrával, jednou, po druhé — po třetí — mé ucho si přece zvyklo a pravil jsem si: No, může to tak být, ale hádat by jsme se o tom mohli!" V každém případě „dýše z nich (což je to hlavní) opravdový slovanský ducha. není to žádný Liedertafel a jsou místa tam, která čarovně působit budou." Jeho naděje však, že je brzy uslyší, se nesplnila: bylyť v Praze provedeny až r. 1906, dvě léta po jeho smrti, pražským Hlaholem pod Ad. Piskáčkem. Ale snad místo ve 3. sboru „zvonilo" Dvořákovi v hlavě, ještě když psal v III. jednání Rusalky varovný sbor Rusalčiných družek.


——————————

Citováno z knihy: VOGEL, Jaroslav, 1894-1970 Leoš Janáček : Život a dílo / Jaroslav Vogel. -- 1. vyd. Praha : SHV, 1963 385 s., fot. příl. : noty Bibliografie. - Rejstřík.

Osobní nástroje
Suplementy s BCAA pro svalový objem a sílu.