Hospodine pomiluj ny

Z Sborová Wiki

Přejít na: navigace, hledání

Datum vzniku: asi okolo konce 10. do prvé poloviny 11. století


Bohatá tradice české lidové duchovní písně tohoto vývojového údobí se dá rozčlenit do tří samostatných vývojových period. Prvá perioda zahrnuje písně doby předhusitské. V této době vznikly pouze čtyři české duchovní písně: Hospodine, pomiluj ny, Svatý Václave, Jezu Kriste, ščedrý kněze a Buoh všemohúcí.


Jsou to písně neliturgické, které vznikly z motivů mimo-církevních, spíše z důvodů veřejných, dokonce státních. Církev nedovolovala v chrámu zpěv v jazyce národním. Tento zákaz je doložen již v 11, století v Opatovickém homiliáři. (sbírka kázání pocházející z pol. 12. století; poznámka Michal Kiesel)


Nejstarší z těchto čtyř písní je píseň Hospodine, pomiluj ny. Je doloženo, že již r. 1055 ji zpíval český lid jako „sladkou píseň Kyrie eleison" při volbě Spytihněva II. („cantantes Kyrie eleison cantilenam dulcem", Kosmas 129). Zmínku o zpěvu této písně učinil k r. 1200 také kronikář Václav Hájek z Libočan při popisu slavnosti u příležitosti návratu Přemysla Otakara I. do Prahy z korunovační cesty do Mohuče. Rovněž je s určitostí zjištěna při vjezdu Václava I. do Prahy (v srpnu 1249). Nejstarší zápis textu bez nápěvu je doložen v rukopise asi z r. 1380. Textem i nápěvem ji zaznamenává břevnovský mnich Jan z Holešova v traktátu z r. 1397 a zároveň podává výklad její textové předlohy a kriticky hodnotí funkční poslání písně. Další nápěv písně se dochoval v rukopise z 15. století. Jiné znění vydal v době třicetileté války Šimon Brosius (Brož) z Horštejna (zemř. 1642), probošt pražské kapituly. R. 1667 vydal česky a latinsky tuto píseň spolu s chorálem svatováclavským Šebestián Zbraslavský ze Svatavy.


Hospodine, pomiluj ny byla sice písní korunovační, ale lid ji zpíval také při prosebných náboženských průvodech. Ve válečných dobách doprovázela vojska do bojů. Podle novějších výsledků filologického bádání se dá s největší pravděpodobností usuzovat, že vznikla asi v době od konce 10. do prvé poloviny 11. století. Můžeme ji tedy považovat za jednu z nejstarších dochovaných českých písní. Je rozvedením původní lidové invokace (vzývání či vzletného oslovení; poznámka Michal Kiesel) Gospodi, pomiluj, vzniklé patrně už v době působnosti obou soluňských bratří, takže je nositelkou lidové slovanské tradice.


Mocného symbolického a politického významu nabývá teprve ve 14. století v době Karla IV., kdy se stala součástí korunovačního obřadu českých králů. Předtím byla zpívána mimo chrámové prostory, nejčastěji při vítání a nastolení knížete nebo biskupa. Teprve v 13. století se stala součástí mimochrámových liturgických procesí a jejich prostřednictvím nesměle pronikala postupně do kostela, zvláště o svátcích a nedělích. Ve 14. století se zpívala před kázáním i po něm v kostele. A tak až po 350 letech své existence konečně zdomácněla v chrámových prostorách.


Hospodine, pomiluj ny je duchovní prosebná píseň, která vznikla z litanie (Pohanka, příkl. Čís. 1). O vzniku a genesi této písně není ještě ani mezi literárními historiky, ani mezi hudebními badateli vysloven poslední a definitivní úsudek. Je třeba ještě podrobným historicko-srovnávacím studiem osvětlit všechny filiační složky, které měly vliv na utváření nápěvného typu této písně, jejíž autorství bylo přiřčeno sv. Vojtěchu, druhému biskupu pražskému (982—997), čímž byl popřen její lidový původ. Čeští hudební badatelé ji považují za kyriaministickou píseň západního původu, kdežto čeští i slovanští filologové soudí, že je to česká prosebná píseň nepochybně staroslověnského původu. Otázkou předlohy písně Hospodine, pomiluj ny se zabývali také polští hudební badatelé a jazykozpytci, aby ukázali na její genetickou příbuznost s polskou Bogurodzicí, jejíž nejstarší dochovaný zápis pochází teprve z r. 1407 (rkp. v jagellonské knihovně v Krakově).


Nápěv písně je nesen v nevzrušené a nelomené melodické linii, nepřesahuje rozsah čisté kvarty a je mírně melodicky zvlněn a vyklenut. Je sice vybudován na nápěvných prvcích, které jsou známé ze západního chorálu, ale možno říci, že v něm vystopujeme jak prvky staroslověnské východního původu, tak i prvky západní gregoriánské stylistiky. Nápěv má převážně recitativní ráz mohutného hymnického účinu.


Tonalita písně není sice nepochybně vyslovena, ale melodická struktura písně poukazuje k tónině mixolydické. Po stránce stavebné je píseň založena na principu výrazového stupňování a na myšlence stále rostoucího melismatu. Hospodine, pomiluj ny je tedy podle všeho nejstarší českou duchovní písní, která se dochovala jako vzácný doklad českého lidového tvořivého ducha z doby prvé fáze českého středověkého feudalismu a jako útvar stále životný, který do dnešní doby nevymizel z úst českého lidu.

———————————————————

Zdroj: RACEK, Jan; Česká hudba, Od nejstarších dob do počátku 19. stol.; Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1958

Osobní nástroje
„Vhodnou základnou pro manželství je oboustranné nepochopení.“ Oscar Wilde