Jaroslav Křička

Z Sborová Wiki

Přejít na: navigace, hledání

1882 v Kelci na Valašsku - 1969


Další skladatel ze školy Novákovy. Narozen 27. srpna 1882 v Kelci na Valašsku z učitelské rodiny, jak o tom zpívá ve svém písňovém cyklu "Památník ze staré školy". Dětství prožil i na moravském Horácku, v Maršovicích u Nového Města na Moravě (srov. populární "Bábinčin marsovský valčík"). Gymnasium studoval v Německém, dnes Havlíčkově Brodě, kde naň působila tradice havlíčkovského humoru (zhudebnil později Havlíčkovy "Tyrolské elegie" a "Krále Lávru"). Po absolvování pražské konzervatoře a studiu v Berlíně, uchvácen divadlem Stanislavského, rozhodl se odejít do Ruska jako profesor hudební školy v Jekatěrinoslavi (dnes Dněpropetrovsk). Působil tam tři léta (1906-9), založil symfonické koncerty, propagoval českou hudbu, ale také sám z ruské hudby přijal mocné podněty k vlastní tvorbě. Na smrt Rimského-Korsakova složil r. 1908 orchestrální Elegii; seznámil se s Glazunovem a Tanejevem, jemuž pak byl i v Praze průvodcem; cyklus dětských písní "Dětskaja" M.P. Musorgského utvrdil ho v jeho tvorbě vlastních dětských písní. Stal se překladatelem a propagátorem ruské vokální hudby v Čechách, psal o ruských hudebnícli klasicích v pražské Hudební revue a naopak, s historikem hudby Findějzeném vydal "české Číslo" časopisu Russkaja muzykalnaja gazeta. Po návratu do Prahy uplatňoval se v českém hudebním životě jako sbormistr Vinohradského a potom Pražského Hlaholu, později zakladatel Filharmoniekého sboru a dirigent kantátových produkcí.


Po světové válce jmenován profesorem skladby na konzervatoři (z jeho žáků vynikli: Karel Konvalinka, Jan Kapr, Jarmil M. Burghauser, František Šauer a Slovák Ján Cikker). Několikráte byl rektorem konzervatoře. Nyní žije na odpočinku v Červených Dvorcích u Sušice na Šumavě.


V Křičkově tvorbě se stýkají dva protiklady: opravdová vážnost a lehký humor. Spojuje je zdravá muzikálnost a bezprostřednost výrazu. Dosah jeho díla je neobyčejně široký ("od pašijí k operetě" podle skladatelova výroku). Jako dirigent byl Křička přesvědčeným ctitelem a propagátorem J.S. Bacha, jehož některé kantáty provedl u nás poprvé. Má vřelý zájem o děti a jejich svět. V obdivu pro ruskou hudbu podobá se Janáčkovi, jinými rysy je blízký Novákovi a Foerstrovi.


Napsal písňové cykly "Severní noci" (se slavnou písní "Albatros" na slova Konstantina Balmonta), dále "O lásce a smrti" a "Písně rozchodu". Ze sklonu k pesimismu, jenž se hlásí v těchto skladbách, se záhy vymanil. Životní klad vítězí v orchestrální předehře "Modrý pták" (podle stejnojmenné hry Maeterlinckovy, hrané Stanislavským) a symfonické básni "Adventus" (oslava narození dítěte).


Realismus proniká ve "Třech bajkách" pro zpěv a klavír (1917) blízkých lidovému tónu, dále v cyklu písní "Dětem" a půvabných recitativech na dětské texty "Jaro pacholátko". Po jejich úspěchu se Křička věnoval především dětské písni. Zpopulárněly jeho "Písně a pochody", "Jiříčkovy písničky", "Daniny písničky", "Míšovy písničky", různé popěvky o zvířátkách, řikadla atd., kde Křička štastně uplatnil svůj humor a vtipné hudební nápady.


Z instrumentální hudby možno uvést "Loutkovou suitu" a řadu skladeb klavírních, komorní trio "Doma", četné scénické a filmové hudby. Velmi hodnotná je Křičkova tvorba sborová, v níž se projevily skladatelovy bohaté zkušenosti sbormistrovské. Z velkého množství sborů jsou typické cykly "Vzhůru srdce I", "Ve východní záři", "Slovensku" (na slova Hviezdoslava a Ad. Heyduka - ještě před vznikem ČSR).


Dětské sbory. Originálně navazuje na přínos J.B. Foerstra.


Kantáty: "Pokušení na poušti" (podle Bible Kralické), "Studentské vzpomínky", "Moravská kantáta" aj.


Jako vzpomínku na své dětství složil "Valašskou jitřní mši" na básnický text Frant. Táborského a po úmrtí svého bratra básníka Petra Křičky Requiem.


Dramatická díla: opera "Hipolyta", provedena Národním divadlem v Praze, "Bílý pán" - parodie, měla úspěchy i v Německu a Rakousku


Dětská zpěvohra "Ogaři" ze života valašských chlapců a děvuch (1918). Později "Požlácká pohádka" podle povídky Karla Čapka. Pro rozhlas: "Český Betlém" - hra se zpěvy na Štědrý den.


Napsal též několik lidových her se zpěvy, pokusů o novou operetu atd. Křička se snažil psát lidově a přístupně i v době, kdy jiní jeho vrstevníci holdovali formalismu. Jeho humor roste ze smetanovského kořene, jen občas vadí přílišná chtěnost a touha po úspěchu.


Znamenité jsou jeho úpravy lidových písní pro sbor.


Literatura:

Jirí Dostál: Jaroslav Kricka, sbírka "Profily ces. hudebníku", H.M. Praha 1944.


———————————————————

Zdroj: PLAVEC, Josef, Dějiny české a slovesnké hudby, Státní pedagogické nakladatelství, Praha : 1964

Osobní nástroje
Sacharidy a gainery pro sílu a objem svalů