Josef Bohuslav Foerster

Z Sborová Wiki

Přejít na: navigace, hledání

1859 - 1951


Foerstrova tvorba sborová:

Láska ke sborovému zpěvu součástí kantorské tradice. V době vystoupení Foerstrova u nás značný úpadek ve sborovém zpěvu. Vysoko jen tvorba Smetanova a Křížkovského. Bendl, představitel českého sborového zpěvu spíše jako sbormistr "Hlaholu", ne jako skladatel, který vyhovoval měťácké módě. Foerster přináší také do sborové tvorby nové náměty, hlavně sociální. Neláme však revolučně tradici, nýbrž se organicky vyvíjí z toho, co bylo před tím. Objevil mužnou selskou lyriku J.V. Sládka, jenž se stává jeho nejoblíbenějším básníkem. Četné náměty vlastenecké, přírodní lyrika, meditace, ale i výraz intimních citů, jež se ve sborovém podáni stávají všelidskými. Odtud velká účinnost Foerstrových sborů a jejich obliba mezi pěvci. Foerster má dar přímo hymnického opěvání i nejprostších věcí; je to důsledek jeho nesmírné lásky k životu a všem jeho jevům.


Foerstrovy sbory v časovém pořadí:


Tři smíšené sbory (1889), slova Sládkova. Tři selské písně (1889), slova Sládkova; dosvědčují už jeho vztah k venkovu. Směs z národních písní. Smíšený sbor s průvodem klavíru na 4 ruce (1885), Psáno pro studentský sbor.

  • "Ukrajinská píseň" (1885), na slova J.V. Jahna - dumka, elegie.
  • Tři dvoj zpěvy (1885), na slova ruských lidových písní a J.V. Sládka.
  • "Hymnus andělů" (1889), kantáta na úryvek z básně "Anděl" od Sv. Čecha. Věnováno "drahé, nezapomenutelné památce matky".
  • "Stabat Mater" (1891 - 1892). Latinský text, ale zcela jiné pojetí než Dvořák. Intimnější, soustředěnější.
  • "Česká píseň" (1890) na slova Jar. Kvapila. První cena v soutěži Hlaholu. Smíšený sbor bez průvodu.
  • Devět mužských sborů (1894-97), psány v Hamburku, většinou na slova J.V.Sládka. Zpopulárněly zejména zásluhou učitelských pěveckých těles, stále na repertoiru. Pozoruhodná jejich lidovost. Přínos po stránce deklamační, harmonické, zvukové. Psány s porozuměním pro lidské hlasy - velice zpěvně (nejznámější: "Oráč", "Polní cestou", "Velké, širé, rodné lány", "Když jsme se loučili", "Z osudu rukou").
  • "Pět mužských sborů" (1900 - 1908), texty J.V.Sládka. "Hnědá brázda", "České krajině", "Hvězdy", "Píseň lidu" a dvojsbor "Hymnus".
  • "Rodné mluvě" (1907), Sládek. Oslava české řeči, příznačné, že vznikla právě ve Vídni.
  • "Jarní noc" (1909) Otakar Březina. Smíšený sbor s orchestrem.
  • "Svatý Václave" (1910), hymnický sbor na slova Sládkova.
  • "Česká znělka" (1910) J.V. Sládek.
  • "Dvě laně" (1911) smíšený sbor na slova Jar. Vrchlického, věnováno vídeňskému "Lumíru". Epická látka (Oldřich a Božena).
  • "Píseň klasů" (1911),Jar. Vrchlický, smíš. sbor, zobrazuje tragiku nesvobodného českého venkova. Kontrast krásy a bídy. Výraz sociálního soucitu.
  • "V koutku u zdi" (1913), J.V. Sládek, ženský sbor bez průvodu. Protiklad stáří a mládí.
  • "Fialy" (1907), Sládek, ženský sbor s klavírem.
  • "Čtyři bohatýři" (1913), J.V. Sládek, kantáta pro smíšený sbor a orchestr, psána pro připravovaný pražský pěvecký festival 1914. Provedena teprve pó válce. Jedno z nejnárodnějších děl Foerstrových, skladba od kořene smetanovská. Staví vedle sebe čtyři postavy: mnicha, rytíře, měšťáka a Honzu, symbol pracujícího lidu., s nímž se skladatel ztotožňuje. Líčí zpronevěru prvních tří "bohatýrů" a věrnost Honzovu. Skladba je kusem Foerstrovy autobiografie, ukazuje, jak lnul k českému národu, k české zemi.
  • "Mrtvým bratřím" (1918), čtyřdílná kantáta pro tenor, baryton, smíšený sbor a orchestr s varhanami; prvně provedl Ostrčil 1919. Věnováno památce zemř. bratra Viktora a všem padlým ve světové válce. Monumentální dílo, kolektivně pojaté, mohutná tryzna za oběti války.
  • "Co podzim dal" (1919 - 1920), deset mužských sborů.
  • Devět mužských sborů (1920 - 1921).na slova Sládkova. ("Vidění v chrámu sv. Víta" - legendární námět Jar. Vrchlického - Svatováclavská mše s motivem husitským).
  • "Zpěvy večera" (1920 - 1923), mužské sbory, slova Sládkova.
  • Sborové písně (20), na slova Sládkova (1937). Miniaturní rozsahem, obsahově bohaté.
  • "Sluncem a stínem" (1934-39) na slova různých básníků (obsahuje i "Dněpr" na slova J.V. Friče).
  • Dvanáct sborů pro mužské hlasy na básně J.V. Sládka (1948).
  • "Máj" (1936) kantáta podle třetího zpěvu Máchova "Máje". Mužský sbor, recitátor, baryton sólo a orchestr. (Gramof. desky.)
  • "Píseň bratra Slunce" (1941), slavná báseň Františka z Assisi (XIII.stol.). Baryton, mužský sbor, varhany, orchestr. Oslava života pod zorným úhlem věčnosti.
  • "Vzhůru, spáči" (1920-21), Jar. Vrchlický. Cyklus smíšených sborů. (Balada "Ledová královna" - J.V. Sládek).
  • "Glagolská mše" (1923), smíšený sbor s varhanami. Staroslověnský text.
  • "Ze země jsem na zem přišel" (1924). Smíšený sbor na lidový text. Lidová filosofie života a smrti.
  • "Svatý Václav" (1929). Oratorium na text Ant. Klášterského. Smíšený a dětský sbor, sóla, orchestr, varhany.
  • "Bílá, červená, modrá", cyklus ženských sborů bez průvodu (s populární "Trikolorou").
  • Tři sbory pohřební (1940), J.V. Sládek, pro mužské hlasy.
  • Tři sbory pro ženské hlasy a klavír (1944), mezi nimi velmi originální "Maminka stůně" na slova Vlád. Thiele.
  • "Kantáta 1945" na parnět roku, který přinesl konec válečným hrůzám. Soprán, barytón, smíš. sbor, orchestr.


Dětské sbory: ve cvičebnicích Pivoda - Vávra, Mazánek. Pět sborů (1922). Nové dětské sbory (1924), J.V. Sládek. Další dětské sbory (1932, 1941, 1949).


I pro dětské sbory píše Foerster s celým svým uměním a plnou závažností. Přitom rozumí dětské duši. Tak vytvořil jemná, ušlechtilá díla i pro děti.


Foerster neustal ve své skladbě po své devadesátce. Pracoval až do posledních dnů svého mimořádně dlouhého života (téměř 92 let). Proto jeho životní dílo je tak rozkošatěno. Zasáhl v tvorbě do všech oborů. V širší veřejnosti znám nejvíce jako sborový skladatel. Mnoho svých sborů připsal různým českým sborovým tělesům, u nichž byl za to v nesmírné oblibě.

———————————————————

Zdroj: PLAVEC, Josef, Dějiny české a slovesnké hudby, Státní pedagogické nakladatelství, Praha : 1964

Osobní nástroje
„Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ Jan Werich