Klekánica

Z Sborová Wiki

Přejít na: navigace, hledání

Autor: Leoš Janáček

Rok vzniku: 1900


Ale toto Čtvero (Čtvero mužských sborů moravských) je památné ještě čímsi jiným: nese věnování „Pěveckému sdružení učitelů moravských". (Oficiální název zní vlastně „moravských učitelů". Ale Janáček má přívlastek raději na konci — viz také název této sbírky!) Nuže, toto věnování prozrazuje důležitou novou skutečnost: vzniklo, založeno Ferdinandem Vachem, krátce předtím sdružení, které stávajíc se rychle dokonalým nástrojem v rukou svého dirigenta, stalo se zároveň i dokonalým nástrojem Janáčkova génia a umožnilo mu teprve psát pro sbor bez ohledu na pojem možnosti či nemožnosti: slavné PSMU. Ale nová sbírka není jen Vachovu sboru věnována:: vznik nového tělesa zrcadlí se v ní už aspoň částečně i po komposiční stránce, ač není jisto, zda všecka čísla vznikla až po Janáčkově seznámení s Váchovým sborem; podle Vachova vyprávění se Janáček zpočátku o nový sbor ku podivu nezajímal. „Až když nás slyšel náhodně r. 1904, tuším ve Veselí na Moravě," pokračuje Vach, „byl velmi překvapen a hned mi poslal zajímavý dopis a dva sbory — Dež viš a Klekánica"..-


Skutečně tato dvě zřejmě nejstarší čísla nové sbírky (obě na text známého hanáckého veršovce Ondřeje Přikryla a v hanáckém nářečí) neskýtají ještě zvláštní problémy, leda s výjimkou celé sbírce společných „vysokých" nároků na I. tenor a enharmonické modulace z f moll do E dur při zjihlém začátku 3. sloky, sboru Dež viš („že tě raci mám než široširé svět").


Pokud jde o Klekánici, není to ovšem sborová (a večerní) obdoba Dvořákovy tragické symfonické básně Polednice, nýbrž spíš její humoristický protějšek: dcera si dobírá matku, jež ji varovala, aby nevycházela za soumraku — že by prý ji „Chetla klekánica". Zkusila to a chytil ji „švarné senek"... Rozmarný účinek, již textově stupňovaný neodolatelnou hanáčtinou, je hudebně ještě zvýšen strašidelným vyzváněním na jednom tónu, quasi baladickými harmoniemi, rytmy a napínavými prodlevami, to vše nadto kořeněno všetečně zvýšenou (lydickou) kvartou. Dceřina vzpomínka na blaživé „rozuzlení" dává pak Janáčkovi příležitost k jeho oblíbenému zjihnutí na počátku závěrečné sloky, po němž posléze — obojí ostatně jako v Dež viš — následuje s tím větší bujarostí dovětek ze slok předchozích.


——————————

Citováno z knihy: VOGEL, Jaroslav, 1894-1970 Leoš Janáček : Život a dílo / Jaroslav Vogel. -- 1. vyd. Praha : SHV, 1963 385 s., fot. příl. : noty Bibliografie. - Rejstřík.

Osobní nástroje
Aminokyseliny pro svaly, sílu a regeneraci