Mše D dur

Z Sborová Wiki

Přejít na: navigace, hledání

Autor: Antonín Dvořák

Opus: 86

"Myslím, že to bude dílo, které účelu svému plně vyhoví," napsal Dvořák Josefu Hlávkovi 17. června 1887. Splnil tak přání presidenta České akademie věd a jeho choti, aby přispěl svou hudbou k slavnostnímu, obřadu vysvěcení nově postavené zámecké kaple v Lužanech. u Přeštic, hlavním mimopražském sídle Hlávkových. Dvořák zvolil k tomuto účelu mši, formu duchovní hudby, ke které od dob studia na varhanické škole nesáhl. Nepodceňoval tuto příležitostnou práci, věnoval jí hodně času a úsilí; od března promýšlel koncepci, zvlášť dobře se mu dělalo v květnu na Vysoké ("... o celý svět se nestarám. . . pracuji na nové mši a kochám se v boží přírodě. . ."). Dal skladbě pravidelný tvar o šesti tradičních částech. Z ryze hudebního hlediska je kompozice druhé trojice těchto jednostranně lyrických částí (Sanctus, Benedictus, Agnus Dei) vždy trochu problematická ve vztahu k celku díla, které má dramatický vrchol uprostřed, v Credu. Dvořák vyřešil tento stavebný oříšek tak, že pro Credo a Agnus použil nejzávažnější hudební materiál; dosáhl tak určitého vyvážení obou trojic. Původnívarhanní doprovod upravil později pro provedení v Plzni pro dvě harmonia, violoncello a dva kontrabasy. Pomýšlel už tehdy na instrumentaci pro dechové nástroje, pak se však rozhodl pro typ klasického symfonického orchestru bez fléten a klarinetů.

——————————

Citováno z: Jiří Berkovec, Antoní Dvořák, Editio Supraphon - Praha-Bratislava, 1969

Osobní nástroje
Sacharidy a gainery pro sílu a objem svalů