Missa adventus et Quadragesimae

Z Sborová Wiki

Přejít na: navigace, hledání

Autor: Petr Eben

Rok vzniku: 1951-1952


Pro jednohlasý mužský sbor a varhany Části: I. Kyrie - 2. Credo - 3. Offertorium - 4. Sanctus - 5. Benedictus - 6. Agnus - (7. Pange linqua) Premiéra: 20.3.1955 Praha - Kostel sv. Jakuba, Jakubský sbor, J. Hercl Délka:15'


Vydavatel: (N) Lawson-Gould (zprostředkovatel pro Evropu: William Elkin Music Services, Norwich) (celek; Pater noster); Edition Ferrimontana (sborový part) .(G) Priory PR 125, The Choir of Wakefield Cathedral, P. Gould - varhany, J. Bielby; Supraphon 11 1438-1231, Pražský filharmonický sbor, P. Eben - varhany, L. Mátl .(CD) Supraphon 11 1438-2231, Pražský filharmonický sbor, P. Eben . varhany, L. Mátl; Ultravox, Pražský mužský sbor, Z. Košler


Mše pro jednohlasý sbor a koncertantní varhany. Určení mše jako adventní a postní je dánojak vynecháním Gloria, tak převládající mollovou tóninou (d moll) i jistou přísností melodiky. Zvuková inspirace vychází z ideálu gregoriánského chorálu a jeho jednohlasu. Skladba je přísně formálně členěna i tematicky propojena (Benedictus komponováno jako důsledná passacaglia na motiv z Creda Deum de Deo). Ke stálým částem mešního ordinariaje navíc přidáno Offertorium Pange linqua a Pater noster - s ideou, aby nebylo nutné kombinovat tuto hudbu s vložkami jiné provenience. Ebenovo pojetí mše se v řadě ohledů liší od tradičních zhudebnění. Sanctus bývá například pojímán většinou slavnostně a radostně, zatímco Eben cítí tuto část spíše starozákonně, jako obraz tajemného nepřístupného Boha. Proto traktuje zvuk varhan v pianissimu a v širokých akordech, které vytvářejí mysteriózní atmosféru. Tento přístup má i výhodu dramaturgickou: následující Hosanna pak přináší maximální kontrast. Skladba je určena pro potřeby liturgie, avšak objevuje se i na koncertním pódiu.


————————————

Citováno z: VONDROVICOVÁ Kateřina, Petr Eben,. Panton, Praha 1995

Osobní nástroje
„Nikdy se nesměji nejlépe. Bojím se, že by to mohlo být naposledy.“ Jan Werich