Pavel Křížkovský

Z Sborová Wiki

Přejít na: navigace, hledání

1820 Holasovice - 1885 Brno

Původně Karel (Pavel je jméno klášterní), byl knězem, stal se novicem kláštera ve Starém Brně; setkáním s Františkem Sušilem začíná jeho hudební činnost; byl stržen krásou moravských národních písní. Jeho sbory inspirovány moravskou lidovou poezií. Byl dobrým dirigentem. Zavrhl "liedertáflový" sloh, přimkl se k lidové písni, z ní vycházel, a v tom je jeho hlavní význam. První jeho sbor "Utonulá" (v prvém náčrtu 1848, konečné znění 1860) vzbudil nadšení, vliv na ostatní skladatele. I Smetana si Křížkovského cenil (v Kritikách); Křížkovský však měl i řadu odpůrců; po zásahu svého nadřízeného, německého biskupa, věnoval se výlučně duchovní hudbě, byl rok ředitelem kůru v Olomouci. Jediného uznání se mu dostalo od našich zpěváckých spolků, v jejichž řadách velmi oblíben a vážen.


Roku 1862 řídil v Praze na sjezdu zpěv. spolků svou "Utonulou", r. 1863 v Brně spojené pěvecké sbory na Cyrilometodějské slavnosti. Jeho skladby zpívány zpěváckými spolky, ale teprve "Moravští učitelé" ukázali, kdo je Křížkovský. Jeho dílo dlouho nebylo souborně vydáno. Teprve Rackovo a Steinmanovo kritické vydání v Melantrichu (1949) napravilo tento nedostatek. Vzor pro vydávání prací našich klasiků.


Sbory: Dívča, Dar za lásku, Odvedeného prosba, Čáry, Jeseň i máj (jednohlasá), kantáta Sv.Cyril a Method, chrámová píseň Ejhle oltář atd.


Se Smetanou se nekryje, protože se u Smetany nikde nenajde tvorba na základě lidových písní; Krížkovský je idylik, dívá se na svět idealisticky. Na rozdíl od Smetany není vůbec dramatikem (Utonulou pojal čistě epicky); jen výjimečně píše pro klavír a sólový hlas.



Literatura:

J. Geissler: Pavel Krížkovský, Praha 1885.

Jan Racek: P. Krížkovský, Praha 1946.

K. Eichler: Životopis a skladby Pavla Krížkovského 1904.

Vil. Steinman - Jan Racek: P. Krížkovský. I.sv. 1949.

———————————————————

Zdroj: PLAVEC, Josef, Dějiny české a slovesnké hudby, Státní pedagogické nakladatelství, Praha : 1964

Osobní nástroje
„Čas si vymysleli lidé, aby věděli, od kdy do kdy a co za to.“ Jan Werich