Slavnostní sbor

Z Sborová Wiki

Přejít na: navigace, hledání

Autor: Bedřich Smetana

Rok vzniku: 1870


Nastalé změny v českém politickém životě a také boje, jež následovaly krátce po uvedení „Dalibora" na scénu, odložily Smetanovu práci o „Libuši". V této době vzniká jen jeho příležitostná skladba pro slavnost, konanou 15. května 1870, při které byla odhalena pamětní deska Karlu Havlíčku Borovskému na domě v Praze v Jezdecké ulici, kde Havlíček r. 1856 zemřel. Smetana napsal na poněkud pathetický text Em. Züngla Slavnostní sbor, prostou, ale výraznou skladbu, naplněnou hlubokým vztahem k staršímu druhu z mládí, jehož osud byl tak tragický.

.......

Styk Bedřicha Smetany s Karlem Havlíčkem Borovským

r. 1836

Tři léta, která Smetana strávil na gymnasiu v Havlíčkově Brodě, mají v jeho životě význam zcela zvláštní. Především proto, že se zde octl v živém prostředí obrozeneckého ruchu, jak jej představovali premonstráti z blízkého kláštera želivského, jednak i přátelstvím s některými profesory a studenty, kteří na Smetanu v mnohém směru příznivě působili. Nyní se i jeho školní prospěch podstatně zlepšuje. A nestalo se tak jen proto, že Smetana v Havlíčkově Brodě začínal opět od primy a tedy látku studia již znal, ale hlavně proto, že duch školy a jejího okolí měl pro něho nejedno povzbuzení.

V Havlíčkově Brodě se Smetana po prvé setkává s Karlem Havlíčkem. Havlíček byl student o tři léta starší, ale to Smetanovi nijak nevadilo, aby s ním nenavázal nejužší přátelské styky. Havlíček byl uznávanou hlavou studentů v městě pro svůj bystrý rozhled, organisátorské a tvůrčí schopnosti a konečně také proto, že již jako mladý muž udivoval ostatní jasným programem do budoucnosti. Jeho touhou bylo, aby se mohl stát spisovatelem a tak chtěl sloužit potřebám svého národa.

Pro duchovní vývoj Smetanův má jeho styk s Havlíčkem význam skoro rozhodující. Havlíček dával studentskému životu v městě ducha a smysl. Smetana se tak učí poznávat na jeho organisátorských schopnostech, co všechno lze udělat, když za jednotící myšlenkou je duch opravdu svěží a nebojácný. Ve styku s Havlíčkem Smetana neobyčejně získává a růst jeho osobnosti, zatím převážně citová, doplňuje se i po stránce rozumové.

Přátelství s Havlíčkem však přinášelo Smetanovi i nejeden podnět k jeho pozdějšímu národnímu uvědomění a k stanovení programu do budoucna. Smetana sotva mohl přehlédnout, jak jeho starší druh vážně a opravdově chápe svůj budoucí úkol a jak se k němu soustavně připravuje.

Havlíček již nyní hořel pevným odhodláním přenésti vědomosti a zkušenosti vzdělaných národů evropských na českou půdu, a tak ji plodně zúrodnit k povznesení a k zvelebení probouzejícího se českého národního života. Ze všech sil pracovat pro národ bylo mladému Havlíčkovi nejvyšším ideálem. Snad žádný jiný český spisovatel v této době se tak poctivě a systematicky nepřipravoval k svým budoucím t úkolům jako on.

To tedy byl vzor, k němuž mohl mladý Smetana vzhlížet s opravdovou úctou a zájmem, neboť Havlíček se připravoval uskutečnit v českém národním životě právě to, co se později stalo i Smetanovým programem v hudbě. Sémě takto vložené do vnímavé duše mladého Smetany potom jen čekalo na svou dobu, aby vzklíčilo, vyrostlo a vydalo své plody.

————————————————

Citováno z: TEICHMAN, Josef. Bedřich Smetana, život a dílo., Orbis-Praha, 1946

Osobní nástroje
Mladý ječmen plný enzymů, vitamínů, minerálů