Svatý Václave

Z Sborová Wiki

Přejít na: navigace, hledání

konec 12. století


Chorál Svatý Václave uvádí již r. 1368 kronikář z doby Karla IV. Beneš Krabice z Veitmíle jako píseň, která se „odedávna zpívala" („cantionem ab olim cantari consuetam cantaverint" FRB IV, 537). Josef Dobrovský a hudební historik Aug. Wilh. Ambros byli toho mínění, že tato píseň pochází z 13. století, ale její původ sahá pravděpodobně do konce 12. století, kdy se počíná rozvíjet svatováclavský kult. Není vyloučeno, že svatováclavský chorál mohl také vzniknout pod dojmem sílícího národního uvědomění, patrně z přirozeného vzdoru po zrušení slovanské liturgie. Tato dějinná událost zjitřila lidové národní uvědomění jmenovitě ve 12. století. Někteří čeští hudební historikové se domnívají, že píseň vznikla v druhé polovině 13. století, snad po smrti Přemysla Otakara II. (1278), asi v době braniborské okupace našich zemí (1278—1283).


Nejstarší zápis této písně je dochován v černé chorální rhombické notaci teprve z r. 1473 v rukopisném latinském katolickém graduálu Národního musea v Praze a v olomouckém sborníku z konce 15. století v mensurální notaci.Píseň Svatý Václave je podobně jako Hospodine, pomiluj ny typickou prosebnou písní (Pohanka, příkl. čís. 2). Má rovněž necírkevní světský charakter se značně zdůrazněnou národní tendencí. Církev ji proto v nejstarší době nepřipouštěla k obřadům do kostela. Podle všeho se zpívala nejen při nastolení nového panovníka a při významných státních úkonech, ale í před bojem. Vždyť některé její verše byly vepsány na kališnické pavézy (velký čtyřhranný nebo pětihranný štít, který zakrývá celou postavu.; poznámka Michal Kiesel).


Hus ji uvedl do Betlémské kaple, kde se zpívala po kázání v den svátku sv. Václava. Časem se stává státní hymnou a zpívá se při významných státních událostech. Tak na př. r. 1436 se zpívala při vyhlášení kompaktát v Jihlavě, zvláště však r. 1458 při zvolení Jiříka z Poděbrad za českého krále. Ale dlužno říci, že píseň Svatý Václave nebyla přece tak rozšířena a populární jako píseň Hospodine, pomiluj ny. Rozšířila se teprve v druhé polovině 14. a na počátku 15. století, kdy se stává písní obecně používanou.


Průběhem dalšího dějinného vývoje byla politicky zneužívána, zvláště českými feudály, později katolickou církví a nakonec v době německé fašistické okupace našich zemí proti husitské tradici. Domněnka, že volná chorální skladba, později antifona Media vita in mořte sumus souvisí melodicky s chorálem svatováclavským, není nikterak bezdůvodná. Je tu mezi oběma písněmi spojitost v melodickém jádru, prozrazujícím společný locus communis. Tím však není řečeno, že je svatováclavský chorál melodickou kopií písně Media vita. Melodika gregoriánského chorálu je svým genetickým původem velmi mnohoznačná. Odjinud víme, že nápěvná jádra gregoriánského chorálu putují od dávných dob v četných variantách v celém evropském melodickém systému z jedné hudební kultury do druhé, namnoze neuvědoměle a latentně. A tak je to také s nápěvnou souvislostí mezi antifonou Media vita a písní svatováclavskou. Píseň Svatý Václave má převážně chorálový a recitativní ráz bez pevně ustáleného taktu. O přízvuku a délce not tu rozhoduje především textová předloha. Oba nejstarší zápisy písně jsou dorické, kdežto nápěv, který byl rozšířen podle otisku Matěje Benedikta Boleluckého v knize Rosa Boěmica sivé Vita Sti Voytiechi (Praha 1668), ilustrované K. Škrétou, není modálně tak přesný a určitý, poněvadž má frygické zakončení.


Chorál Svatý Václave má vyspělejší formu a je melodicky bohatší než Hospodine, pomiluj ny. Pohybuje se v rozsahu oktávy a má hymnicky vznosný ráz. Jeho přísná písňová forma svědčí o tom, že není pravděpodobně lidovým produktem, ale útvarem umělým, vyrůstajícím z jediného melodického jádra.


———————————————————

Zdroj: RACEK, Jan; Česká hudba, Od nejstarších dob do počátku 19. stol.; Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1958

Osobní nástroje
„Jedna ženská vidí často dál, než pět mužských s dalekohledem.“ Jan Werich