Te Deum

Z Sborová Wiki

Přejít na: navigace, hledání

Autor: Antonín Dvořák

Rok vzniku: 1892

Kantáta Te Deum vznikla zajímavým způsobem. 12.10.1892 měly začít v New Yorku oslavy 400. výročí objevení Ameriky. Jeannette Thurber požádala Dvořáka o skladbu k této příležitosti: skladba měla mít zároveň světovou premiéru na Dvořákově prvním samostatném koncertu v New Yorku. Thurber pověřila B. Bachura z newyorské pobočky firmy Novello, Ewer and Co. výběrem vhodného textu. V dopise B. Bachura Alfredu Littletonovi z 10. 6.1892 jsou uvedeny její požadavky: kantáta pro sbor, sóla a orchestr neměla být delší než 30 minut; pokud by nebyl nalezen vhodný text, Dvořák si měl vybrat některý latinský hymnus, buď Te Deum laudamus nebo Jubilate Deo. Dne 24. 6.1892 oznámil Bachur Littletonovi, že požadovanou báseň zasílá (byl to Americký prapor od Josepha Rodmana Drakea), text však dostal Dvořák v době, kdy již začal pracovat na kantátě Te Deum. Tak díky tomuto zpoždění byl jeho tvůrčí odkaz obohacen o další opus.


Kantátu Te Deum dokončil Dvořák 28. 7.1892, několik týdnů před odjezdem do New Yorku (15. 9.1892). Za text použil tradiční verze "ambroziánského chvalozpěvu" římské církve, zaznamenaného roku 690 v Bangorském antifonáři. Kantáta má slavnostní, vznosný a jásavý charakter: Je sjednocena citacemi některých hlavních témat ve všech čtyřech částech i tím, že hudba závěrečné části čerpá z úvodu díla.


První část Allegro moderato, maestosoie zahájena krátkým orchestrálním úvodem, vyjadřujícím nespoutanou jásavou radost (triolový vír kotlů v tónické kvintě g - D), na nějž navazuje sbor: Veškerá země oslavuje a velebí Boha. Silný kontrast přináší vroucí sopránové sólo (Sanctus), zpívající o lásce a oddanosti apoštolů, proroků a mučedníků k Bohu.

Druhou část Lento maestoso otevírají slavnostní akordy žesťů v Es dur. Sólový bas (Tu Rex gloriae) přednáší trojí vznosnou apostrofu královského majestátu Krista (uváděnou pokaždé skvělými žesťovými intrádamí), v závěru každé sloky se připojuje modlitba sboru, nejprve ženského, poté mužského.


Třetí část, Vivace (h moll), je určena jen sboru (Aeterna fac cum Sanctis). Rytmický vzruch fagotů a viol zesilují pizzikatové akordy houslí a motivický úryvek v hlubokých smyčcových nástrojích. Extatické nadšení, s nímž sbor ujišťuje Boha o oddanosti věřících, je neustále stupňováno, náhle se lomí a poslední slova ("per singulos dies benedicimus te...") odříkávají jednotlivé hlasy ve ztichlých recitacích.


Bezprostřední nástup sopránového sóla, které otevírá část čtvrtou Lento (H dur), přináší zjasněnou atmosféru. Vroucí kantiléna sólového sopránu a na ni navazující recitace sboru vysílají k nebesům pokornou prosbu o prominutí hříchů ('Dignare Domine"). Nad stoupajícím zvukem orchestru a sboru (Alleluja) se vznáší skřivánčí jásot sólového sopránu. Do trylků dřev a tremola smyčců zaznívají slavnostně v trubkách, lesních rozích a pozounech témata I. části.


——————————

Citováno z Bookletu CD: Te Deum Op. 103 : Cantata for soloists, chorus and orchestra / Antonín Dvorák, Praha : Clarton, 1995

Osobní nástroje
Veslovací trenažery pro aerobní trénink